S KoKoSem do Banátu 31.7. - 7.8.2025
Epos o výpravě do Banátu a utrpení opožděného Jaromíra
Spravedlnost krutá bývá,dobráky však tresce.
O tom nyní uslyšíte
v této krátké fresce.
Z velkoměsta povoz vyjel
nadšených to hrdel,
od začátku bylo jasné,
bude velká prdel.
Palivové čerpadlo
naftu pilně dávkuje
a klikový hřídel
setrvale hákuje.
Zvuk motoru přehlušuje
jazykový koutek,
profesorka Zenklovic
v ruce třímá proutek.
Opakujte poctivě,
nedělejte chyby,
je to skvělé,
tento výlet zatím se nám líbí.
Jedem vpřed a cesta běží,
není čas na vzdechy.
Prostředkem se linou zpěvy,
zadní sekcí dechy.
Jó napot a viszontlátás,
kampak jedeš, kampak chvátáš?
Do rytmu se ozývá
otvírání plechovek,
v uličce se štosuje
fronta na náš záchodek.
Jó napot a viszontlátás,
pivo leješ, s pískem chvátáš!
Cesta prašná klikatí se,
řidič trochu zapotí se.
Za ranního kuropění
slyšeli jsme jeho klení:
Nech mě projet, debile!
Silničky jsou nemilé…
Cestička tato okresní
nebyla příliš noblesní,
však drželi jsme se statečně,
ke škole dojeli jsme bezpečně.
Vybalit a stavět stany -
úkol hodný pěvce,
na podlaze přespávají,
kterým se ven nechce.
Zotavení, pohoda
trvá však jen do času,
zkouška sirén začíná
dle Kamčina rozhlasu.
A když nastal čas
na pravidelnou večeři,
vpadl náš dav hladovců
u Marušky do dveří.
Pak se nám všem rozprostřelo
v hubě velké nebe,
když jsme všechno pojedli
s koláči a chlebem.
Dole v místním výčepu
Ursa měli na čepu,
za pivo a malinovky
měnili jsme první stovky.
Skoro mě s tím serete!
Kde ty stovky berete?
Láteří, však točí hrdě -
pivo, víno, ba i tvrdé.
Tak po nočním hulákání,
ráno trošku pomuchláni
ze stanu se soukají
polomrtvé mátohy.
I když dlouho paří se,
exhumace daří se,
nad bombami plynovými
čaje, kaše vaří se.
Výletík na vodopády
a různé naše eskapády
zpříjemnily sobotu.
Kdo chtěl hejna netopýrů,
zašel na Tureckou díru,
kdo vyrazil po žluté,
měl to krušné, mrzuté.
Jó napot a viszontlátás,
nezazpíváš, když moc chlastáš!
Neděli, den sváteční,
zpestřil koncert výtečný.
Dámy v šátcích nastrojené
vypadaly spokojeně.
Kapesníčky u nosu
pod náporem Kokosu.
Závazek jsme splnili,
asi jsme se líbili.
Jó napot a viszontlátás,
jen dozpívals’, zase chlastáš!
Zábavy je stále více,
však divný pocit u zadnice
způsobuje ranní vzruchy,
záchod nezůstává suchý.
Další den pak unaveně
stanuli jsme na Heleně.
Nad Dunajem na pahorku
zazpíváme uceleně:
“Doliny, doliny!”
do každé rodiny.
Hledali jsme skulinku
chtíc navštívit jeskyňku.
V Rovensku měl Kokos zpívat,
však neblahá zpráva,
že do obce dostane se
jen povoz a kráva.
Proto soubor Po ránu
osedlává dodávku,
překonává horský masiv,
v kostele má zastávku.
Dobrodružná cesta zpátky,
setměla se obloha,
GPSka nefunguje,
neznámá je poloha.
Dík komickým převlekům
nedalo se brečet,
ani když nás obklíčilo
několik psích smeček.
Jeden věrný každé ráno
mlsně stany obcházel,
někteří pak nadávali,
že jim salám poztrácel.
Při kávě, hned po snídani,
zjišťujeme přehled ztrát,
sbor se dělí na tři řady:
dosral, sere, bude srát.
A tak jsme se dožili
posledního dne,
balíme a nakládáme
zdravé nebo nemocné.
A já chudák, dobrák stará
v tom posledním shonu
chvátám, chvátám na výpomoc
k Merhautovým domů
upravit v počítači softváre.
Aby na českém televizním kanále
mohli denně bez okolků
sledovat Kouzelnou školku.
Autobus nastoupený čeká,
já za ním uřícený spěchám.
Jó napot a viszontlátás,
kde zas vězíš, kde se flákáš?
Domorodcům pomohl jsem sám,
svinským krokem jsem teď hnán,
dobrý skutek musí býti
po zásluze potrestán.
Tak končí, aspoň doufám,
tento opus,
nepřál bych si absolvovat
žádný další pokus.
napsali dne 6.8.2025
Jiří Churý a Jaromír a Zuzana Gambovi